Soběšická garda
Soběšická garda

Soběšická garda

Ze života SG:
2019
22.4. Velikonoce 2019
2018
24.12. Vánoce 2018
28.9. Václav 2018
2.4. Velikonoce 2018
2017
24.12. Vánoce 2017
17.4. Velikonoce 2017
2016
24.12. Vánoce 2016
18.6. Slavnosti 2016
28.3. Velikonoce
2015
24.12. Vánoce 2015
28.9. Václav 2015
6.4. Velikonoce
2014
24.12. Vánoce 2014
28.9. Václav 2014
21.4. Velikonoce
2013
24.12. Vánoce 2013
1.4. Velikonoce
2012
24.12. Vánoce 2012
9.4. Velikonoce
2011
24.12. Vánoce 2011
28.9. Václav 2011
25.4. Velikonoce
2010
24.12. Vánoce 2010
28.9. Václav 2010
5.4. Velikonoce
2009
24.12. Vánoce 2009
5.12. Mikuláš 2009
28.9. Václav 2009
13.4. Velikonoce
2008
24.12. Vánoce u rozhledny
5. 12. Mikuláš U supa
28.9. Oslava Václava,
          patrona SG 2008
24.3. Velikonoce
2007
24.12. Vánoce u rozhledny
28.9. Oslava Václava,
          patrona SG
9.4. Velikonoce
2006
24.12. Vánoční procházka
28.9. Svatý Václav
17.4. Velikonoce
2005
24.12. Vánoční vycházka
28.9. Oslava Václava
          patrona SG
28.3. Velikonoce
2004
31.12. Silvestr
24.12. Vánoce
12.12. Výstavba zvoničky
5.12. Mikuláš
28.9. Svatý Václav
26.9. Instalace nástěnky
20.6. Otevření rozhledny
17.4. Příprava rozhledny
12.4. Velikonoce
2003
31.12. Silvestr
Pořád se něco děje:
Památka na Ostré horce s rozhlednou
 
Oslava Václava, patrona Soběšické gardy, 2005
 
Oslava jmenin našeho patrona Václava proběhla letos pěkně uprostřed týdne, ve středu 28. září 2005. Přípravná fáze – instalace stolů, laviček, pártystanů, rožně, výčepu apod. vyvrcholila po poledni postavením krásného sněhuláka, kterého celý týden lepili manželé Indrovi.
 
 
Hlavním šéfkuchařem byl letos Milan Kratochvíla. Na rožeň byly místo prasátka napíchnuty dvě dobře naložené krůty. Přesně v poledne župan Indra pod nimi zapálil oheň.
 
 
Hlavním bodem programu letos bylo
 
Dobytí severního magnetického pólu
 
Výchozí základnou výpravy byl základní tábor u Manova a Vyhlídalova statku. Podle instrukcí se členové výpravy řádně připravili na kruté podmínky arktické zimy. Vedle kožichů, bund, čepic a rukavic nezapomněli na dvoje běžky, troje sáňky, sněžnice a brusle. Pro přechod volným mořem mezi krami posloužila kanoe, na pevnině jedoucí na podvozku s kolečky. Výpravu doprovázely dvě terénní kozy, polární sob a dva psi (jeden tažný, druhý v náručí chovatelky). Ještě před odchodem si někteří členové vyzkoušeli chůzi na speciálně vyrobených čtyřmužných lyžích. Tyto budou použity v závěrečné, nejtěžší fázi dobývání severního magnetického pólu.
 
 
Pro zachování vzpomínky (ztráty během náročné výpravy nutno předpokládat) byla celá výprava v základním táboře vyfotografována.
 
 
Přesně ve 14 hodin zavelel vedoucí výpravy Vojta k odchodu. Její členové se vydali ze severního polárního kruhu (u rožně) přes Novuju zemlju (ul. Rygle), až narazili na Nansenovu pánev (odbočka u nástěnky vpravo na Drápelovu), kterou bylo nutné obejít. Zde si polárníci oddychli v 1. postupném táboře, občerstvili se vodkou Amundsen a nasbírali síly k dalšímu pochodu.
 
 
Po krátké přestávce jsme minuli severní pól (zvonička) a po překonání 80o sev. šířky a zóny smrti (ul. Rygle) jsme narazili na ostrovy královny Alžběty (odbočka u koše vpravo na Jetelovou). Zde bylo ideální místo pro vybudování 2. postupného tábora s posilněním vodkou.
 
 
Zbývala poslední etapa – zdolání nejtěžšího úseku ve čtyřčlenných družstvech na čtyřmužných lyžích k severnímu magnetickému pólu (vlajkový stožár). Všechna družstva se přes problémy s rytmem chůze, hihňáním a padáním bez úrazu k pólu dostala a vlajka Soběšické gardy opět hrdě vzplála.
 
 
Upocení členové výpravy se šťastně vrátili do základního tábora, aby spolu s ostatními v klidu a pohodě strávili příjemné odpoledne za doprovodu kapely Kabrňáci a jejích country kolegů. Tančilo se, zpívalo, jedlo a pilo, chybu udělali ti, kteří nepřišli.
 
 

 

 



Soběšická garda