Konečně nadešel den plný očekávání, pondělí 12. dubna. Letos poprvé
díky ročnímu úsilí Soběšické gardy proběhly u nás velikonoce zcela
netradičně. Přispělo k tomu také krásné slunečné počasí, vždyť v neděli
ještě lilo jako z konve.
V 7:50 vyrazila z dolního konce Ryglí skupina
gardistů vzhůru k sídlu župana. Oblečeni do černých triček, bojové
helmy na hlavách, v čele plápolající zástava, uprostřed trakař pro
zraněné a vzadu krásné lodní dělo – radost pohledět. Ve stejnou
chvíli dorazila na stanoviště čtyřčlenná skupina hudebníků, nejmenší
dechovka zvaná Kabrňáci a začali se scházet další gardisté a
sousedé.
Přesně v 8:00 na křižovatce Rygle – Malinová všechny překvapila rána z
děla, která odstartovala dnešní slavnost. Gardista Vojta zavelel k
nástupu Soběšické gardy. Za zpěvu nové hymny „Sláva nám“
gardista-zakladatel Indra a praporčík Vojtová vytáhli na stožár zástavu.
Poté se slova ujal župan pan Česal. Po přivítání všech pokračoval:
„… věřím, že za ten další rok uděláme další kroky, abychom splnili ten
hlavní cíl, který jsme si vytyčili, a to je postavení krásné rozhledny
tady na vrchu Strom mezi Lesnou a Soběšicemi. Já bych vám chtěl popřát,
aby bylo co nejméně padlých, šetřite ty baby, protože víte, že máme ten
nový zákon o tom harašmentu, tak ať nás některá nedá k súdu! Přeju vám
na zdraví a s pozdravem „na zteč“ deme na ty baby!“
P. Česal dále
oznámil, že jednohlasně ve třech kolech napoprvé byl zvolen jako další
župan p. Indra a tato funkce by měla být putovní. P. Indra navrhl, aby
výměna stráží proběhla o půlnoci na Silvestra, přičemž starý župan pozve
ostatní k ohňostroji a nový župan ho odpálí. Uvidíme.
Následovaly přípitky, pohoštění, tanec, přijímání nových
členů atd. Když se blížila devátá hodina, snažili se kanonýři Frýbort a
Vyhlídal společně vypálit ze svých krásných děl ránu pro odstartování
pochodu na druhé stanoviště. Dlouho se jim to nedařilo, ale snaha
zvítězila a dočkali jsme se.
V 9 hodin se vydal průvod ke stanovišti č. 2 na křižovatku ulic Rygle –
Jetelová. Jídla i pití i zde bylo dost, noví členové si kupovali gardová
trička, kapela hrála k tanci, hromadně jsme se vyfotografovali.
Asi za hodinu se celá skupina pomalu přesunula na třetí stanoviště,
křižovatku Rygle – Drápelova. Nálada byla perfektní, muzika taky.
Soběšické kolemjdoucí babičky se zastavovaly, usmívaly se a bylo na nich
vidět, že by si s kapelou hned skočily. Župan v povznesené náladě
vyhlašoval za hlasitého pískotu protestujících dam výsledky soutěží o
nejlepší občerstvovací stanici a nejkrásnější a největší velikonoční
vejce. Po dohodě štábu Soběšické gardy byla jmenována nejmenší dechovka
na světě Kabrňáci gardovou muzikou Soběšické gardy.
Před polednem byla se slzou v oku za zpěvu naší nové hymny stažena
zástava ze stožáru a největší hladovci se odebrali k obědu. Zábava však
neskončila a dobře bylo všem až do večera.
